Jistě neuniklo ničí pozornosti, že dne 18. září 2014 proběhlo ve Skotsku referendum o otázce „Mělo by Skotsko být nezávislou zemí?“

Stejně tak je všeobecně známé, že výsledek referenda vede k tomu, že Skotsko bude i nadále součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, protože se proti nezávislosti vyslovila většina hlasujících (konkrétně 55,3%  oproti 44,7% hlasů odevzdaných ve prospěch nezávislosti). 

Několik vět k přiblížení vybraných údajů a zajímavostí týkajících se předmětného referenda, resp. jeho širších souvislostí.

Proces vedoucí k referendu byl zahájen v návaznosti na vítězství Skotské národní strany (Scottish National Party, SNP) ve volbách do Skotského parlamentu v květnu 2011 a jejím oznámení, že hodlá docílit konání referenda o samostatnosti Skotska v druhé polovině volebního období parlamentu.

Po vzájemných konzultacích a jednáních mezi skotskou vládou a vládou Spojeného království došlo k uzavření tzv. Edinburghské dohody dne 15. října 2012, podepsané premiérem D. Cameronem, státním tajemníkem pro Skotsko M. Moorem, skotským prvním ministrem A. Salmondem a skotskou první viceministryní N. Sturgeonovou.

V srpnu 2013 získal formální královnin souhlas zákon Skotského parlamentu Scottish Referendum (Franchise) Act 2013, který, mimojiné, snížil věkový cenzus pro výkon hlasovacího práva v daném referendu na 16 let.

Hlavní legislativou pro konání referenda byl posléze přijatý Scottish Independence Referendum Act 2013, opět zákon Skotského parlamentu, jak bylo ujednáno v Edinburghské dohodě (královský souhlas udělen v prosinci 2013).

V průběhu diskusí souvisejících s konáním referenda a anticipujících důsledky možné kladné odpovědi na položenou otázku byly z hlediska mezinárodního práva řešeny, kromě jiného, otázky podmínek vzniku státu, problém kontinuity státu, téma sukcese státu apod.

V expertním vyjádření profesorů J. Crawforda a A. Boylea pro účely zpracování zprávy státního tajemníka pro Skotsko předložené estminsterskému Parlamentu v únoru 2013 byly nastíněny tři eventuelní scénáře:

a) zbývající část Spojeného království by byla kontinuitním státem se Spojeným královstvím, vykonávajícím mezinárodní práva a závazky doposud mu náležející, zatímco Skotsko by se stalo novým státem;

b) vznikly by dva nové sukcedující státy a Spojené království by zcela zaniklo,

c) zbývající část Spojeného království by byla kontinuitním státem a Skotsko by se vrátilo ke státnímu stavu před rokem 1707 (Scotland Analysis: Devolution and the implications of Scottish independence, str. 34 an.¹). Z hlediska mezinárodní i ústavněprávní komparace pak je zajímavé, že byly hledány i určité paralely s rozdělením Československa (ibid, str. 36, 40 an).

Tyto úvahy se tedy nakonec ukázaly jako teoretické. Jak uvádí analýza zpracovaná pro Sněmovnu obecných na základě statistických výsledků referenda, z hlediska rozdělení Skotska na oblasti místní správy hlasovali pro setrvání ve Spojeném království voliči v 28 z 32 takových oblastí.
 

Jedinou výraznou výjimkou byl výsledek hlasování v Glasgow, které podpořilo 53,5% hlasy skotskou samostatnost.

Demokratická legitimita výsledku referenda je podpořena i faktem, že účast na hlasování přesáhla 84% oprávněných voličů, což je historicky nejvyšší dosažená účast hlasujících v parlamentních volbách či referendu na celostátní či zemské úrovni ve Spojeném království od přiznání volebního práva ženám v roce 1918  (R. McInnes, S. Ayres, O. Hawkins, Scottish Independence Referendum 2014, Analysis of Results, Research Paper 14/50, House of Commons Library, str. 1, 2²).

Jak vyplývá z výše uvedeného, organizace skotského referenda proběhla v zásadě konsensuálním způsobem, při akceptaci referenda ze strany centrální vlády v Londýně. I když se na konečném výsledku referenda podílelo svým vlivem více faktorů, i tento fakt v daném jedinečném kontextu podle mého názoru výsledku pomohl. 

Uvidíme, jak se vyvine nejen v tomto ohledu podstatně jiná situace katalánská, resp. španělská. Samotnou skutečností svého konání bez ohledu na výsledek, se skotské referendum zařadilo
k událostem, které v poslední době opět rozdmýchávají polemiky o právu na sebeurčení.

Autorka článku: Miluše Kindlová

________________________________________________________________________________________________________________________________

¹ Dostupné na  https://www.gov.uk/government/publications/scotland-analysis-devolution-and-the-implications-of-scottish-independence  (přístup 30/9/2014).

² Dostupné na www.parliament.uk/briefing_papers/rp14-50.pdf (přístup 30/9/2014).