Anotace kolektivní monografie Gerloch, A., Šturma, P. a kol., Ochrana základních práv a svobod
v proměnách práva na počátku 21. století v českém, evropském a mezinárodním kontextu, Vydalo: Auditorium, Praha 2011, ISBN: 978-80-87284-23-0

Jedním z klíčových paradigmat současného práva (spojených
s konceptem právního státu) je omezení státní moci povinností respektovat a chránit základní práva a svobody jednotlivců. Bez ohledu na v zásadě přirozenoprávní filozofická východiska, lidská práva jsou dnes již součástí pozitivních právních úprav (katalogů) na národní (ústavní), evropské a mezinárodní úrovni. 

Současně dochází k obohacování a vzájemnému ovlivňování těchto listin lidských práv. Impulsy přicházejí zejm. z mezinárodní a evropské normotvorby a z judikatury ústavních a mezinárodních soudů, které zajišťují reálnou vynutitelnost základních práv. Obohacování
a diferenciace katalogu práv vede k překonání teorie tzv. generací lidských práv koncepcí univerzality, nedělitelnosti
a vzájemné podmíněnosti lidských práv.

Teorie i soudní praxe ukazují, že i některé aspekty sociálních práv jsou judikovatelné. Nejnovější mezinárodní dokumenty pak nahrazují tradiční členění lidských práv novou strukturou. To se týká zejm. Charty základních práv EU, která se po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost stala právně závazným dokumentem (součástí primárního práva EU), což vytváří novou situaci vzhledem ke stávající materiální úpravě a institucionální kontrole lidských práv v Evropě.

V roce 2011 jsme si připomněli jednak 20. výročí přijetí ústavní Listiny základních práv a svobod (1991), jednak 50. výročí Evropské sociální charty (1961). V minulém roce to pak bylo 60. výročí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950) a 10. výročí Charty základních práv EU (2000).

Zatímco československá Listina byla beze změn převzata a platí jako součást ústavního pořádku ČR a je dodnes základním referenčním rámcem pro judikaturu Ústavního soudu, u dalších dvou katalogů lidských práv je situace odlišná. Evropská úmluva (1950) byla významně doplněna 
a pozměněna již 14 protokoly, z nichž poslední vstoupil v platnost teprve 1. 6. 2010.

Přesto před Evropským soudem pro lidská práva stojí zřejmě další výzvy: v létě 2011 byl dojednán návrh protokolu, který by stanovil podmínky přístupu EU k Úmluvě, ale k jeho přijetí a vstupu 
v platnost se zdá být ještě dosti dlouhá cesta (schválení politickými orgány Rady Evropy a Evropské unie, ale také podpis a ratifikace ve všech 47 členských státech Rady Evropy).

Není zřejmé, do jaké míry očekávané přistoupení EU ovlivní ustálenou judikaturu ESLP. Zároveň se již diskutuje o nové institucionální reformě kontrolního mechanismu Úmluvy. Charta základních práv EU se teprve nedávno stala právně závazným dokumentem, takže o stabilní judikatuře Soudního dvora EU na základě Charty ještě nelze vůbec hovořit. Konečně Evropská sociální charta zůstává tak trochu opomíjeným instrumentem, o čemž svědčí i poměrně nízký počet smluvních stran, které dosud přijaly mechanismus kolektivních stížností.

Tématika sociálních práv byla možná u nás v posledních 20 letech trochu opomíjená, proto je dobré, že se jí nyní dostává větší pozornosti, ať už díky rozhodování Ústavního soudu, nebo diskusi
o tzv. české výjimce z Charty základních práv EU.

Struktura kolektivní monografie odráží tyto nové jevy a tři roviny ochrany základních práv – ústavní, mezinárodní a evropskou. Rozsáhlá kolektivní monografie obsahuje na více než 500 stránkách příspěvky 50 autorů, rozdělené do tří hlavních částí a dále členěné.