JAKAB, András: European Constitutional Language. Cambridge: Cambridge University Press, 2016, ISBN: 978-1-107-13078-4, 511 s.

Monografie se převážně zabývá historickým základem a proměnami zásadních pojmů ústavní teorie, jakými jsou suverenita, vláda práva, ústava, demokracie a národ. Autorovi působícímu na maďarské Akademii věd a Institutu Maxe Plancka pro srovnávací právo veřejné a mezinárodní právo v Heidelbergu jde o postihnutí jednak podstaty těchto ústavních koncepcía doktrín, jednak o výzvy, které jejich výkladu v právních řádech evropských států přináší současné právo. Součástí jednotlivých kapitol knihy jsou i komparativní analýzy diskurzu v akademickém prostředí a dále v judikatuře soudů ve vybraných evropských státech.

Podle autora jde v jazyku konstitucionalismu především o „překlad” sociálních témat do ústavní roviny.¹ Přestože nelze jednoznačně vysledovat uniformní vývoj ve všech evropských zemích, A. Jakab jako jeden z trendů v současné ústavněprávní argumentaci uvádí příklon k objektivně-teleologickým argumentům. Současné ústavy jsou vnímány jako „živé”, tj. nikoliv statické, nýbrž dynamické instrumenty reagující na vývoj společnosti (koncepce living constitution).

Tuto tendenci můžeme dát do protikladu k právnímu myšlení 19. století, kdy se formovala podstatná část metodologie výkladu právních předpisů (tehdy ovšem v soukromém, nikoliv ústavním právu), pro právní myšlení v kontinentální Evropě jsou poslední dvě století poznamenána diskuzemi o metodách (elementech) výkladu, traktovaných německým právním vědcem F. C. von Savignym.²

Tehdejší historickoprávní škola pokládala za základ právní interpretace rekonstrukci myšlenky, kterou do zákona vtělil zákonodárce. Později, ještě v 19. století, se dostává do popředí objektivně teleologický cíl – tedy výklad smyslu či cíle samotného zákona. Po části zaměřené metodologicky představuje autor svůj pohled na aktuální vývoj konstitucionalismu v Evropské unii.

Ke konkrétním tématům, která jsou v knize diskutována, patří: demokracie skrze parlamentarismus, suverenita a evropská integrace anebo ústavní vize multi-etnických společností v Evropě. Této kapitole dominují diskuse o existenci či neexistenci evropského lidu jakožto politického společenství. V závěrečné, třetí, části knihy jsou autorem odmítány některé historické koncepce, doposud v právu povětšinou uznávané, jako dnes již překonané: jedná se například o teorii právních principů, členění práva na soukromé a veřejné anebo význam obecné státovědy.

V této části autor opouští převážně deskriptivní metodu a usiluje o konstrukci vlastní teorie, přičemž se snaží vyrovnat se s různými konkurujícími názory. Přes veškeré změny, které ve veřejném právu od druhé poloviny minulého století probíhají, se domnívám, že k takto radikálnímu oslabení klasických doktrín konstitucionalismu nedošlo, minimálně ne na úrovni vyjití z užívání těchto pojmů v právním diskurzu. Nelze však než souhlasit s tím, že uvažování o proměnách konstitucionalismu a v návaznosti na to proměnách evropského ústavního diskurzu je v současném rychle se měnícím světě potřebné.

Autor článku: Pavel Ondřejek

________________________________________________________________________________________________________________

¹ JAKAB, András: European Constitutional Language. Cambridge: Cambridge University Press, 2016, str. 401.

² HOLLÄNDER, Pavel: Savignys Lehre von der Auslegung der Gesetze in der Zeit der Dekonstruktion. Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie. roč. 99, č. 4, 2013, str. 509. Nejcitovanější pasáže Savignyho metodologie pocházejí z jeho pozdějšího díla: von SAVIGNY, Friedrich Carl: System des heutigen Römischen Rechts. 1. sv., Berlin, 1840, zejména kapitola 33 (str. 212– 216) s názvem ‘Auslegung einzelner Gesetze. Grundregeln der Auslegung’.