20.07.2014 19:15

Jaký Internet zanecháme budoucím generacím?

Zasedání Velkého senátu ESLP ve věci Delfi AS proti Estonsku

Dne 9. července 2014 proběhlo soudní jednání před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve Štrasburku ve věci Delfi AS proti Estonsku, kterého se mi podařilo zúčastnit. Věc Delfi měla velký mediální ohlas a již měsíc před jednáním byla veškerá místa v soudní síni obsazena.
 
Jedním z důvodů tak velkého zájmu o případ bylo to, že stěžovatelem ve věci byly Internetové noviny. Pro mě osobně byla věc mimo jiné důležitá z toho hlediska, že na skutkových okolnostech případu Delfi bylo z velké míry založeno zadání pro European Human Rights Moot Court Competition 2013/2014. 

S týmem studentů Právnické fakulty Univerzity Karlovy jsme strávili hodiny a hodiny času u přípravy podání. Než se dostanu k samotnému zasedaní Velkého senátu, shrnu ve zkratce hlavní fakta tohoto případu.
 

Základní fakta

Delfi AS je jedním z největších novinových portálů v Estonsku. V roce 2006 zveřejnily tyto noviny článek o činnosti dopravní společnosti, která vedla k ničení ledových cest ve státě. Článek vyvolal bouřlivou diskusi a přímo pod ním se na Internetu objevilo téměř 200 komentářů, ze kterých asi
10 procent mělo ofenzivní povahu.
 
Ředitel dopravní společnosti, pan L., žaloval Delfi AS za pomluvu. Soud prvního stupně zamítl jeho stížnost s tím, že noviny nebyly autorem komentářů, ale pouze zprostředkovatelem a na první žádost právníků pana L. odstranily urážlivé komentáře. 

Odkázal přitom na směrnici 2000/31/ES o elektronickém obchodu1, která v článku 14 stanoví, že informační společnosti nejsou odpovědné za ukládání informací poskytovaných příjemcem služby, pokud: a) nebyly účinně seznámeny s protiprávní informací nebo b) jakmile se o tomto dozvěděly, odstranily tyto informace nebo k nim znemožnily přístup2

Odvolací soud naopak panu L. vyhověl s tím, že noviny musí být považovány za vydavatele informace, nikoliv pouhého zprostředkovatele,a tedy ustanovení směrnice 2000/31/ES na ně nelze aplikovat. Přisoudil odškodné za morální újmu ve výši cca 320 Eur. Nejvyšší soud Estonské republiky potvrdil právní názor odvolacího soudu.

Řízení před senátem ESLP

Dne 4. prosince 2009 podala mediální společnost Delfi AS stížnost k ESLP na porušení článku 
10 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“) s tím, že nemůže být odpovědna za komentáře svých čtenářů. ESLP použil svůj standardní pětistupňový test a když dospěl k poslední otázce, týkající se nezbytnosti v demokratické společnosti, hodnotil následující čtyři prvky:

1) kontext, ve kterém se objevily urážlivé komentáře;
2) opatření, uplatňovaná Delfi, aby zabránila nebo odstranila urážlivé komentáře;
3) alternativní odpovědnost autorů těchto komentářů; 
4) důsledky vnitrostátního řízení pro stěžovatelskou společnost (Delfi)3.
 

Ke kontextu Soud poznamenal, že i když obecně byl článek napsán neutrálním jazykem, jeho téma bylo negativní. Stěžovatelská společnost proto měla předpokládat, že se objeví difamační komentáře. 

Pokud jde o opatření uplatňovaná ze strany Delfi, byla dvou druhů:1) automatický filtrační systém nectnostných slov a 2) oznámení uživatelů portálu. Soud dospěl k závěru, že tato opatření byla neúčinná, protože nezabránila zveřejnění urážlivých vět. 

Ohledně odpovědnosti samotných autorů komentářů Soud konstatoval, že tyto nebylo možné pohnat k odpovědnosti, protože byli anonymní a Delfi odmítla poskytnout informaci o nich, měla tedy předpokládat, že bude takto shledána odpovědnou. 

Důsledky vnitrostátního řízení pro mediální společnost spočívaly v uložení pokuty ve výši cca
320 Eur, což vzhledem k okolnostem případu nelze považovat za nepřiměřené. S ohledem na veškeré tyto skutečnosti dospěl ESLP k závěru, že práva stěžovatelské společnosti, zaručená článkem 10 EÚLP, nebyla porušena. Delfi AS podala odvolání k Velkému senátu.
 

Zasedaní Velkého senátu ESLP

Právní zástupkyně stěžovatelské společnosti Delfi AS začala svůj proslov před Velkým senátem větou: „Tento případ je o tom, jaký Internet zanecháme pro budoucí generace“. 

Dle názoru stěžovatele v případě, že rozsudek senátu ESLP zůstane v platnosti, internetovým portálům zbývají pouze dvě možnosti, buď provádět monitoring veškerých příspěvků čtenářů, nebo požadovat jejich registraci s tím, aby případná oběť mohla žalovat autora komentáře přímo4. Kdyby společnost zvolila první variantu, musela by najmout armádu moderátorů, jelikož každý den se na jejích webových stránkách objevuje cca 10 000 komentářů.

S ohledem na povahu Internetu je to prakticky nemožné. Druhá varianta, tedy zavedení „real name policy“, by znamenala zbavení čtenářů anonymity, což je podle názoru stěžovatele porušení lidských práv samo o sobě. Mimoto zástupci stěžovatelské společnosti opět tvrdili, že Delfi AS je pouze zprostředkovatelem informací, proto nemůže být odpovědna za komentáře svých čtenářů.

K tomu dále uvedli, že estonské právo nestanoví odpovědnost internetových vydání za obsah třetích osob.

Estonská vláda tento argument zamítla s tvrzením, že pokud Delfi AS odmítla sdělit data ohledně skutečných autorů komentářů, musí nést za to odpovědnost. Podle názoru vlády je pro oběť nemožné zahájit řízení proti osobě, jejíž jméno není známé.

Několik poznámek k věci

Pokud se Velký senát ESLP ztotožní s rozsudkem svého senátu, bude to znamenat, že internetové noviny ponesou odpovědnost za komentáře anonymních čtenářů i v případě, pokud prohlásí, že každý autor odpovídá sám za obsah svého příspěvku a nevhodný komentář okamžitě odstraní5.

Počet příspěvků na jednotlivých internetových portálech může být mnoho tisíc a někdy i milionů.

Ve svém vystoupení zástupce Delfi AS sdělil Soudu, že každou pouhou minutu se například na Facebooku objevuje přibližně 40 000 zpráv.

Znamená to, že přečíst obsah veškerých možných příspěvků je fakticky nemožné. 

Závěr tedy je, že aby se společnost mohla zbavit odpovědnosti za chování třetích osob, musí tyto třetí osoby identifikovat. Například výše zmíněný Facebook již zavedl „real name policy“, tudíž vlastník účtu na FB musí sdělit svoje jméno uvedené v občance.

Yitz Jordan ve svém článku s názvem „Real name policy“ Facebooku nejenže je diskriminační, ale také nebezpečná“ píše o tom, že takové opatření nejen může vést k diskriminaci osob, které patří 
k sexuálním menšinám, ale také k pronásledování osob s odlišnými názory6.

Může to vést dokonce i k politickým represím7.

Je například známo, že agentury práce studují informace ze sociálních sítí, když hodnotí životopis uchazeče o práci. Stejně tak někteří zaměstnavatelé za účelem loajality „googlují” svoje zaměstnance.

Obava z toho, že někdo odhalí druhou identitu osoby, je legitimním důvodem existence pseudonymu u spisovatelů a hvězd show-businessu. Poslední nicméně mohou existovat ve světě pod cizím jménem, ale málo známý spisovatel na Internetu musí svou identitu odhalit8.

Jako důvod pro zachování možnosti anonymně přispívat k diskusím se uvádí také statistické údaje, které prokazují, že lidé odmítají sdělit svůj skutečný názor, když se musí podepsat vlastním jménem9.

Statistika také potvrzuje, že 98,7 % anonymních komentářů je „civilních“10  (bez použití negativních slov a výrazů), proto je zbytečná obava z difamačních řízení.

Odhalení anonymity může být podpůrným zdrojem v potírání zločinnosti, zejména pokud jde o takzvanou „hate speech”11. Podle některých je to nástroj pro usnadnění boje s kyberzločiny12.

Objevují se také názory, že lidé, kteří mají čisté svědomí, se nemusí bát otevřeně mluvit.

David Devenport naznačuje, že nejlepší způsob, jak ochránit nevinné lidi před kriminalitou na Internetu, je zákaz anonymity13.

Nyní leží před ESLP rozhodnutí o tom, jaké právo má přednost – zda právo na soukromí a svobodu projevu nebo právo na ochranu reputace a osobní bezpečnost.

Autorka článku: Alla Tymofeyeva

______________________________________________________________________________________________________________________________________________________

1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"). Úřední věstník L 178 , 17/07/2000 S. 0001 – 0016.

2 HRÁDEK, Jiří. Směrnice ES o elektronickém obchodu. Publikace ze dne 21. listopadu 2011.
URL: https://www.itpravo.cz/index.shtml?tisk=1&x=48747.

3 HUSOVEC, Martin. ECtHR rules on liability of ISPs as a restriction of freedom of speech. Journal of Intellectual Property Law & Practice, 2014, Vol. 9, No. 2, s. 109.

4 Webcast zasedání Velkého senátu ve věci Delfi AS proti Estonsku ze dne 9. 7. 2014 je přístupný z https://www.echr.coe.int/Pages/home.aspx?p=hearings&w=6456909_09072014&language=lang&c=&py=2014.

5 COX, Neville. Delfi AS v Estonia: The Liability of Secondary Internet Publishers for Violation of Reputational Rights under the European Convention on Human Rights. The Modern Law Review, 2014, s. 619.

6 JORDAN, Yitz.  Facebook’s “real name” policy isn’t just discriminatory, it’s dangerous. Internetový článek ze dne 17. záři 2014. URL: https://qz.com/267375/facebooks-real-name-policy-isnt-just-discriminatory-its-dangerous/.

7 TEICH, Al, FRANKEL, Mark, KLING, Rob, and YA-CHING, Lee. Anonymous communication policies for the Internet: Results and recommendations of the AAAS conference. The Information Society 15, 2 (1999), s. 11.

8 SYLVAN, Jade. Dear Facebook: This is why your new ‘real name’ policy hurts queers like me. Internetový článek ze dne 22. záři 2014. URL: https://www.washingtonpost.com/posteverything/wp/2014/09/22/dear-facebook-this-is-why-your-new-real-name-policy-hurts-queers-like-me/.

9 SANTANA, Arthur. Civility, Anonymity and the Breakdown of
a New Public Sphere. A dissertation presented to the School of Journalism and Communication and the Graduate School of the University of Oregon. Červenec 2012. URL: https://scholarsbank.uoregon.edu/xmlui/bitstream/handle/1794/12420/Santana_oregon_0171A_10411.pdf?sequence=1.

10 STRANDBERG, Kim and BERG, Janne. Online Newspapers’ Readers’ Comments - Democratic Conversation Platforms or Virtual Soapboxes? Comunicação e Sociedade, vol. 23, 2013, s. 143.

11 SANTANA, s. 95.

12  JORDAN.

13 DAVENPORT, David. Anonymity on the Internet: Why the Price May Be Too High. Communications of the ACM. April 2002/Vol. 45, No. 4, s. 34.

—————

Zpět


Kontakt



UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta,
Výzkumné centrum
pro lidská práva
nám. Curieových 7
116 40 Praha 1



Novinky

17. 9. 2018

Vyšel nový e-Bulletin UNCE 
(č. 2/2018):






 


Video o Radě Evropy

Rada Evropy ve svém novém videu představuje svoji práci, spočívající v prosazování a ochraně lidských práv, demokracii
a právního státu.