08.12.2019 10:05

Několik slov o Ágnes Hellerové

V červenci roku 2019 zemřela maďarská filosofka Ágnes Hellerová, jejíž osobnost, život a dílo vystihuje bytostné sepětí politické zkušenosti s její politickou filosofií: prožila bezprostředně holocaust, komunistickou totalitní diktaturu, emigraci, návrat do Maďarska, kde byla v posledních letech opět vystavena perzekuci. Tento příspěvek není zamýšlen jako medailonek věnovaný její osobě a dílu jako spíše jejímu postoji k jednomu z nepochybně nevážnějších problémů současné doby, jíž je nástup autoritativních režimů napříč kontinenty.

Její názory se přirozeně soustředí především na situaci v Maďarsku v posledních deseti letech, avšak současně popisuje fenomén, který jak svými příčinami, tak formami se dotýká řady dalších zemí. Hellerová (obdobně jako např. americká politoložka Scheppele) vychází z pojmového a konceptuálního rámce vytvořeného na základě výzkumu autoritativních a totalitních režimů minulého století, avšak distancuje se od jejich přímé aplikace na současné autoritativní metody vládnutí. Hellerová vidí v totalitních a autoritativních režimech minulého století a současnou situací ostré a zřetelné rozdíly. Maďarského premiéra Orbána považuje za tyrana, a používá tento termín zcela záměrně s odkazem na pojetí tyranie ve starověkém Řecku, jako politické kategorie, označující vládu jednoho člověka.

Tyranie v řecké polis představovala absolutní vládu, v níž tyran vládl výlučně násilím a zničil veřejnou sféru v tom smyslu, že vynucoval, aby se jeho poddaní zabývali pouze svými soukromými záležitostmi a věci veřejné přenechali pouze jemu. Polis, která náleží jedinému člověku není polis, cituje z Antigony H. Arendtová, která podobně jako Hellerová při charakteristice politického režimu vychází z konkrétní politické zkušenosti (minulé či přítomné).1

Hellerová používá pojem tyranie v obdobném smyslu, a to především v ohledu popírání veřejné sféry a občanské společnosti: „Orbán je tyranem tak, jako může být tyranem otec. Nenazývám to fašismem nebo autokracií, popisuji jenom to, co vidím. Tyranie jednoduše znamená, že se děje to, co on chce, protože tlačí na lidi, aby ho poslouchali, a nestane se nic, co nechce, aby se nestalo. Nejsou tam žádné nezávislé síly s výjimkou jeho vlastní. Když ho někdo neuposlechne v rámci jeho strany či mezi jeho následovníky, tak ten člověk okamžitě přijde o práci.”

Rozdíl mezi současnými tyraniemi a nacismem, fašismem a bolševismem Hellerová spatřuje v tom, že současní tyrani se dostávají k moci volbami: „Nejenom v Turecku a v Rusku, ale také v mnohých afrických a asijských zemích. Ve Venezuele byl diktátor – opravdu totalitní diktátor – zvolen v obecných volbách. Tohle je absolutně nová situace. Totalitní režimy – fašismus, nacismus, bolševismus – předtím musely převzít moc silou, aby se do takové pozice dostaly. Dnes se tyrani na posty dostávají přes volby.”3

Orbánovu ideologii Hellerová označuje za etnický nacionalismus, resp. politický nacionalismus vyjadřující nenávist nejen vůči neznámým cizincům, ale i vůči politické opozici. Má za to, že současní teoretici nerozpoznali změnu situace, v níž označení jako fašista či komunista jsou v současnosti irrelevantní. Dělící linie podle ní již neprobíhá mezi pravicí a levicí či třídními zájmy, ale mezi politickým nacionalismem na straně jedné a solidaritou a evropským federalismem na druhé straně. Maďarská filosofka Ágnes Hellerová svou skepsi nad vyhlídkami liberální demokracie v Evropě, resp. kritiku progresivistického předsudku spočívající v neotřesitelné víře, že se věci budou pořád zlepšovat, formuluje s odkazem na Hegela slovy: „Jediná věc, kterou nás dějiny učí, je, že se z nich nikdy nepoučíme.”4
  
Má tím na mysli nikoli strnulé připomínání si totalitních scénářů minulého století, nýbrž Hegelovské pojetí konce dějin ve smyslu modernity, nikoli tedy v tom smyslu, že demokracie znamená konec dějin, ale že modernita nemusí zákonitě ústit v liberální demokracii.Víra, že věci se budou pořád zlepšovat, ústí v opomenutí toho, že totalitarismus stejně jako demokracie vycházejí z modernity a je na nás, jakým způsobem se věci veřejné vyvinou.

 

Autorka článku:    Helena Hofmannová

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1 H. Arendtová, Co je autorita? In Krize kultury, Mladá fronta 1994, str. 20, pozn. 4.

2 Rozhovor s A. Hellerovou publikovaný dne 27. 8. 2108, dostupný na https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/madarsko-viktor-orban-demokracie-tyranie_1808311100_mos

3 Rozhovor s A. Hellerovou publikovaný dne 27. 8. 2018 na https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/madarsko-viktor-orban-demokracie-tyranie_1808311100_mos

4 Rozhovor s Ágnes Hellerovou, 13. 9. 2018. Dostupný na https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Madarska-filozofka-Orban-je-nebezpecny-Je-u-nas-tyranie-551269

—————

Zpět


Kontakt



UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta,
Výzkumné centrum
pro lidská práva
nám. Curieových 7
116 40 Praha 1

Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
koordinátor Centra


Tel.: +420 221 005 439


Novinky

24. 04. 2020

Vyšel Bulletin
UNCE č.1/2020.


United Nation Web TV: 
 

Prof. Pavel Šturma přednáší svůj příspěvek na téma "Succession of States and State Responsibility":
https://webtv.un.org/meetings-events/human-rights-council/forum-on-business-and-human-rights/watch/pavel-Šturma-on-succession-of-states-and-state-responsibility/5823435342001/?term=&lan=english 


Video o Radě Evropy

Rada Evropy ve svém videu představuje svoji práci, spočívající v prosazování a ochraně lidských práv, demokracii
a právního státu: