Před více než pěti lety zaslaly Filipíny písemnou notifikaci o svém úmyslu odstoupit od Římského statutu a vyvázat se tak z jurisdikce Mezinárodního trestního soudu. Jak však vyplývá z rozhodnutí odvolacího senátu publikovaného v červenci 2023, vyšetřování zločinů spáchaných na Filipínách nezmizí z agendy Mezinárodního trestního soudu ani v nejbližších měsících. Navzdory námitkám filipínské vlády se odvolací senát přiklonil k názoru, že jurisdikce Mezinárodního trestního soudu je vázána na status smluvní strany Římského statutu k okamžiku spáchání vyšetřovaných zločinů.

Vyšetřování situace na Filipínách

Situace na Filipínách se objevila v hledáčku Mezinárodního trestního soudu (dále jen „MTS“) v roce 2018, kdy Úřad žalobce oznámil svůj záměr zahájit prověřování podezření ze zločinů proti lidskosti spáchaných v rámci tzv. protidrogové války vedené filipínskými bezpečnostními složkami, která si měla vyžádat téměř 30 000 obětí.¹ V reakci na toto sdělení rozhodl filipínský prezident Rodrigo Duterte o ukončení spolupráce s Mezinárodním trestním soudem a zahájil formální proces odstoupení Filipín od Římského statutu, které bylo notifikováno generálnímu tajemníkovi OSN v březnu 2018.²

Rodrigo Duterte³

Přestože se skupina filipínských senátorů pokusila rozhodnutí prezidenta Duterteho zvrátit u Nejvyššího soudu s odůvodněním, že k tomuto kroku nebyl získán předchozí souhlas senátu, jejich stížnost byla jednomyslně zamítnuta.⁴ Odstoupení nabylo v souladu s čl. 127 odst. 1 Římského statutu účinnosti o rok později, a to k 17. březnu 2019. Tímto dnem zanikla též temporální jurisdikce Mezinárodního trestního soudu, který je oprávněn stíhat a trestat zločiny spáchané poté, kdy Římský statut vstoupí pro určitý stát v platnost. Navzdory tomu, že Filipíny přestaly patřit mezi smluvní strany Římského statutu, Úřad žalobce pokračoval ve svém prověřování, které završil v květnu 2021, kdy podle čl. 15 odst. 3 Římského statutu požádal přípravný senát o vydání povolení k zahájení vyšetřování výše uvedených zločinů.⁵ Této žádosti bylo v září 2021 vyhověno,⁶ přičemž po zamítnutí návrhu Filipín na odložení vyšetřování bylo rozhodnutí opětovně potvrzeno v lednu 2023.⁷

Odvolání filipínské vlády

Ve svém odvolání vznesla filipínská vláda celkem čtyři odvolací námitky týkající se jak skutkových, tak právních otázek, zejména pravomoci MTS a přípustnosti vyšetřované věci ve smyslu čl. 17 Římského statutu.⁸ Právě argumentace týkající se kompetence soudu stíhat a trestat zločiny proti lidskosti spáchané na území Filipín v době, kdy již nebyly smluvní stranou Římského statutu, si zasluhuje největší pozornost.

Filipínská vláda do značné míry zopakovala svou argumentaci z řízení před přípravným senátem, kdy se vymezila proti jurisdikci MTS ve vztahu k situaci na Filipínách s odkazem na zásadu nevměšování a svrchované rovnosti podle Charty OSN. Přípravný senát se s touto námitkou neztotožnil a upozornil, že Filipíny dobrovolně přistoupily k Římskému statutu v listopadu 2011, čímž se též podřídily pravomoci MTS v mezích stanovených zakládající mezinárodní smlouvou a jí zavedeného režimu komplementarity.⁹ Uvedený závěr představoval podle Filipín nesprávné právní posouzení otázky účinků odstoupení státu od Římského statutu a rozsahu pravomoci MTS.¹⁰ Filipínská vláda tak požádala, aby odvolací senát změnil rozhodnutí přípravného senátu a sám rozhodl, že Úřad žalobce není oprávněn zahájit vyšetřování situace na Filipínách.¹¹

Protesty proti protidrogové válce na Filipínách¹² 

Rozhodnutí odvolacího senátu

Odvolací senát odmítl první odvolací námitku filipínské vlády jako nepřípustnou s odůvodněním, že výhrady Filipín týkající se posouzení dopadu odstoupení Filipín od Římského statutu na pravomoc MTS vznesené v jejich odvolání byly nejasné a neurčité. Filipínská vláda sice na jednu stranu argumentovala, že právním podkladem první odvolací námitky je čl. 82 odst.1 písm. a) Římského statutu, který zakládá mimo jiné právo na odvolání proti rozhodnutím o jurisdikci MTS, zároveň však uvedla, že vznesení této námitky nemá být interpretováno jako výhrada proti kompetenci MTS.¹³

Filipíny navíc neuplatnily tuto výhradu v plném rozsahu již v řízení před přípravným senátem, kde by měly všechny strany řízení možnost se k argumentaci řádně vyjádřit, ale až v odvolacím řízení.¹⁴ Jak odvolací senát v této souvislosti však poznamenal, filipínská vláda již zároveň jurisdikci MTS implicitně akceptovala, když v souladu s čl. 18 odst. 2 Římského statutu požádala o odložení vyšetřování, čímž se předmětná námitka stala též nepřípustnou.¹⁵

S výše uvedenými většinovými závěry senátu se neztotožnili soudci Marc Perrin de Brichambaut a Gocha Lordkipanidze, kteří připojili k rozhodnutí své disentní stanovisko. Zde se v první řadě vymezili proti názoru odvolacího senátu, že jurisdikční námitka Filipín byla vznesena opožděně, když zdůraznili, že filipínská vláda nebyla účastníkem řízení podle čl. 15 Římského statutu a odvolání proti rozhodnutí přípravného senátu podle čl. 18 odst. 2 Římského statutu bylo první příležitostí, kdy na účinky svého odstoupením od zakládající mezinárodní smlouvy MTS mohla upozornit.¹⁶

Disentující soudci se následně zabývali meritem námitky Filipín, kdy souhlasili, že v souvislosti s odstoupením smluvní strany od Římského statutu je nutné striktně rozlišovat mezi existencí pravomoci MTS a jejím výkonem. Zatímco jurisdikce MTS nad spáchanými zločiny proti lidskosti podle jejich názoru zásadně nezaniká se ztrátou statusu Filipín jakožto smluvní strany, tentýž závěr neplatí pro výkon pravomoci MTS, neboť čl. 12 odst. 2 Římského statutu podmiňuje jakékoliv kroky ze strany soudu skutečností, že dotčený stát nadále „je“ smluvní stranou předmětné mezinárodní smlouvy.¹⁷

Tato interpretace je podle názoru disentujících soudců nadto konzistentní i se zněním čl. 127 odst. 1 Římského statutu, který zavádí roční ochrannou dobu pro zahájení vyšetřování po notifikaci odstoupení smluvní strany. Její zakotvení by postrádalo jakéhokoliv smyslu, pokud by MTS mohl vykonávat svou jurisdikci po neomezenou dobu navzdory skutečnosti, že určitá smluvní strana již ukončila s MTS svou spolupráci.¹⁸

Potenciální dopady rozhodnutí

Přestože námitka Filipín vůči jurisdikci MTS na základě předchozího odstoupení od Římského statutu zůstala odvolacím senátem formálně nezodpovězena, disentující soudci nastínili linii argumentace, která by mohla být zastávána, pokud by se obdobná otázka opětovně objevila v přípravném řízení.

Stanovisko soudců de Brichambauta a Lordkipanidze je poté dalším doplněním dosavadní judikatury MTS k problematice pravomoci soudu po účinnosti odstoupení smluvní strany od Římského statutu, která byla poprvé řešena v rámci situace v Burundi.¹⁹

Zatímco v tomto případě bylo povolení k zahájení vyšetřování uděleno ještě před uplynutím roční ochranné lhůty podle čl. 127 odst. 1 Římského statutu, přípravný senát se nijak nevyjádřil k otázce, zda by totožný postup byl přípustný i po datu účinnosti odstoupení smluvní strany. Závěry disentujících soudců jsou tak vítaným vodítkem pro budoucí rozhodovací praxi MTS.

Autorka článku:   Nikola Kurková Klímová

_______________________________________________________________________________________________________________________________________