08.04.2013 17:38

Právo na spravedlivou odměnu za práci u agenturního zaměstnance

Právo na spravedlivou odměnu za práci náleží každému zaměstnanci, občanu České republiky
i cizinci. Toto právo dokonce judikatura přiznává též pracovníkovi v tzv. faktickém pracovním poměru, který vznikne, pokud nebyla platně uzavřena pracovní smlouva (zaměstnanec jmenován či sjednána dohoda o práci konané mimo pracovní poměr), fyzická osoba však již začala pro zaměstnavatele
s jeho souhlasem pracovat.

Právo na spravedlivou odměnu je rozvedeno v ZP do úpravy sjednávání či stanovení mzdy, platu
a odměny z dohody, ochrany alimentační funkce mzdy (především úprava minimální mzdy, nejnižší úrovně zaručené mzdy, zákaz truku,  a splatnosti mzdy), zásady za stejnou práci stejná odměna
a celé řady dalších institutů.

Ač z národního (českého) práva ve své podstatě plyne, že právo na spravedlivou odměnu není právem na spravedlivou, ale pouze právem na rovně stanovenou a určitou minimální výši odměny za vykonanou práci, jedná se o jeden ze dvou klíčových institutů ochrany zaměstnance.

U nezanedbatelného počtu zaměstnanců, kterými jsou tzv. agenturní zaměstnanci,  je v praxi ovšem i ochranná funkce minimální mzdy jako závazně definovaná minimální odměna za práci významně ohrožena směšováním s odměnou agentury práce.

K tomu je nutno poukázat na ust. § 58 odst. 2 zákona o zaměstnanosti a na ust. čl. 5 odst.
1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/104/ES, o agenturním zaměstnávání.

Z předmětných ustanovení se výkladově dovozuje, že odměna agentury práce by s ohledem na právní jistotu všech zúčastněných (agentury práce, uživatele, potažmo i agenturního zaměstnance) měla být oddělena a rozpoznatelná od odměny náležející zaměstnancům agentury práce za výkon práce.

V souladu s čl. 7 odst. 1 Úmluvy č. 181 o soukromých agenturách práce (ratifikované a vyhlášené
v České republice pod č. 38/2003 Sb.m.s.) proto ust. § 58 odst. 2 zákona o zaměstnanosti stanoví, že zprostředkování zaměstnání mohou agentury práce provádět bezplatně nebo za úhradu, včetně úhrady, při které je dosahován zisk.

Zprostředkováním zaměstnání se přitom rozumí dle ust. § 14 odst. 1 b) cit. zákona nejen vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, ale též zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele.

Při zprostředkování zaměstnání za úhradu nemůže být od fyzické osoby, které je zaměstnání zprostředkováváno, požadována úhrada. Ochrana zaměstnance agentury práce je doplněna v ust.
§ 58 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Předmětné ustanovení stanoví, že je-li prováděno zprostředkování zaměstnání za úhradu, jsou rovněž zakázány jakékoliv srážky ze mzdy nebo z jiné odměny poskytované zaměstnanci agentury práci za vykonanou práci.

Smysl ustanovení zákona o zaměstnanosti je zabránit, aby agentury práce účtovaly agenturním zaměstnancům přímo nebo nepřímo, zcela nebo zčásti, jakékoliv poplatky nebo náklady za zprostředkování zaměstnání (čl. 7 odst. 1 Úmluvy MOP č. 181, která je Úmluvou dle čl. 10 Ústavy).

S ohledem na tuto právní úpravu se doporučuje všem uživatelům nejen sjednat výši odměny agentury práce zvlášť, ale též při placení ze strany uživatele rozlišit, která finanční částka se poukazuje agentuře práce k vyplacení agenturním zaměstnancům za vykonanou práci a která částka je určena přímo pro agenturu práce jako její odměna.

Tento přístup současně uživatelům umožní porovnat výše marží (tzn. výši odměn) obou agentur práce, jakož i vybrat tu agenturu, která důsledněji dbá na zachování povinných pracovněprávních standardů, tedy i zabezpečení srovnatelných mzdových podmínek agenturních a kmenových zaměstnanců.

Možný postih uživatele za nerozlišení úplaty poskytované uživatelem agentuře práce za práci zaměstnanců agentury práce a za služby agentury práce je v zásadě dvojí, a to zejm. pokud takové nerozlišení úplaty slouží (i) k úhradě ze strany zaměstnance ve prospěch agentury práce za zprostředkování zaměstnání či (ii) k nedodržení srovnatelných podmínek agenturních zaměstnanců a srovnatelných kmenových zaměstnanců uživatele.

V rovině soukromoprávní se mohou agenturní zaměstnanci domáhat vrácení částky, která jim byla příp. sražena z odměny za výkon práce v rozporu s právními předpisy, nebo uspokojení jejich práva na rovné zacházení srovnatelné s kmenovými zaměstnavateli uživatele. Primárně mohou tato svá práva „na dorovnání odměny“ uplatňovat agenturní zaměstnanci vůči agentuře práce, nicméně zejména s ohledem na ust. § 309 odst. 5 ZP zde může být založena spoluodpovědnost uživatele.

V rovině veřejnoprávní pak zákon o zaměstnanosti a zákon o inspekci práce umožňuje taková jednání stíhat jako správní delikt. Dle ust. § 140 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že (…) nebo jiným způsobem poruší při zprostředkování zaměstnání tento zákon nebo dobré mravy. – o jakou povinnost by se jednalo
u uživatele? Sankcí může být pokuta až do 2 mil. Kč.

Dále, pokud agentura práce nebo uživatel nezabezpečí splnění své povinnosti dle ust. § 309 odst.
5 zákoníku práce, aby mzdové podmínky agenturního zaměstnance nebyly horší než podmínky srovnatelného kmenového zaměstnance uživatele, pak jim na základě ust. § 33a zákona o inspekci práce může být uložena pokuta až do
1 mil. Kč.

V řadě států se agenturní zaměstnávání stalo hlavním médiem pro přesun výdělečné činnosti do nelegální sféry.  I v České republice lze vidět jisté negativní rysy tohoto vývoje, kdy z dočasného stavu se společným úsilím agentury práce a uživatele v řadě případů stal stav dlouhodobý. 

Jednou z klíčových obran proti tomuto nežádoucímu stavu zůstává v rámci zákonného požadavku na zabezpečení srovnatelných pracovních a mzdových podmínek především příkaz důsledně oddělit odměnu agenturního zaměstnance od odměny agentury práce za úplatné zprostředkování tohoto zaměstnance uživateli.

Autor článku: Martin Štefko

________________________________________________________________________________________________________________

1 Neboli zákaz výplaty mzdy v jiných hodnotách než penězích. Zaměstnavatelé odměňující zaměstnance mzdou mohou zaměstnancům poskytovat část mzdy naturální formou za podmínek upravených v ust. § 119 ZP. Základní podmínkou je, že zaměstnanec s touto formou mzdy souhlasí a zaměstnavatel s ním projednal podmínky, za kterých mu bude naturální mzdu poskytovat. Naturální mzda může být poskytována v různých formách. Vedle výrobků (nikdy se však nesmí jednat o lihoviny, tabákové výrobky a jiné návykové látky) nebo jiných plnění materiální povahy může mít také podobu výkonů, prací nebo služeb.

2 K počtu agenturních zaměstnanců srov. www.czso.cz/csu/csu.nsf/.../$FILE/ckta211209.doc (Cit.: 8.4.2013).

3 Např. srov. Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 133 a 238 a násl. Srov. neobvykle vysoký počet agentur práce. Dle aktuálních informací MPSV má k 8.4.2013 povoleno zprostředkování zaměstnání 1937 agentur práce. Část z tohoto vysokého počtu sice tvoří nepravé agentury práce, které žádaly o povolení z jiných než podnikatelských důvodů, či nefungující agentury práce, i tak se ovšem jedná o číslo zjevně nepřiměřené vzhledem k velikosti českého pracovního trhu. V roce 2007 se jednalo např. o 2.383 povolení, což je více než ve Francii.  Pro mezinárodní srovnání www.ciett.org/fileadmin/templates/ciett/docs/Ciett_Economic_Report_2007.pdf (Cit.: 8.4.2013). 

—————

Zpět


Kontakt



UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta,
Výzkumné centrum
pro lidská práva
nám. Curieových 7
116 40 Praha 1

Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
koordinátor Centra


Tel.: +420 221 005 439


Novinky

27. 9. 2018

Na mezinárodní konferenci v Edinburghu, která se konala ve dnech 7-8 září 2018 byla přijata deklarace  "AHRI DECLARATION 2018".

17. 9. 2018

Vyšel nový e-Bulletin UNCE 
(č. 2/2018):

 


Video o Radě Evropy

Rada Evropy ve svém novém videu představuje svoji práci, spočívající v prosazování a ochraně lidských práv, demokracii
a právního státu.