Vyšetřování situace s Palestině Úřadem žalobce Mezinárodního trestního soudu („MTS“) nabralo na konci loňského roku nečekaný spád. Přípravný senát I vydal dne 21. listopadu na základě žádosti žalobce Karima Khana zatýkací rozkazy proti izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi a bývalému ministru obrany Jo’avu Galantovi pro podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, jichž se měli dopustit v období od 8. října 2023 do 20. května 2024 během totální blokády Pásma Gazy.¹

Krok MTS vyvolal mezi členskými státy Evropské unie smíšené reakce. Zatímco Belgie, Nizozemsko, Irsko, Slovinsko či Španělsko vyjádřily tomuto rozhodnutí podporu a potvrdily svou připravenost zatknout oba výše jmenované politické představitele, pokud by vstoupili na jejich území, Německo, Francie a Itálie naopak zaujaly k celé věci velmi rezervovaný postoj a zatýkací rozkazy vykonat odmítly.² Jedním z nejhlasitějších kritiků postupu MTS se stala i Česká republika.

V prohlášení vydaném na počátku prosince 2024 z iniciativy Parlamentní skupiny spojenců Izraele se celkem 71 poslanců a senátorů ohradilo proti samotnému vyšetřování situace v Palestině, která dle jejich názoru nespadá do jurisdikce MTS, neboť Izrael je zemí s plně funkčním soudním systémem způsobilým vést trestní řízení pro jednání naplňující ve své podstatě zločiny vymezené v čl. 5 Římského statutu zcela samostatně.³

Čeští zákonodárci tímto naráželi na údajné porušení klíčového principu fungování dosud jediného stálého mezinárodního trestního soudu, a to zásady komplementarity.

Po právní stránce je třeba poznamenat, že jejich výklad se příčí výslovnému znění čl. 17 odst. 1 Římského statutu, který váže otázku přípustnosti vyšetřování osob a jejich trestního stíhání ze strany MTS alternativně na neschopnost či neochotu státu, do jehož jurisdikce daná trestní věc spadá, činit příslušné procesní úkony bez zásahů mezinárodní soudní instituce.

Nedostatky v prohlášení však zároveň poodhalují složitost právní úpravy přezkumu přípustnosti trestních věcí v řízení před MTS, která v praxi stále vyvolává řadu otázek.

Přezkum přípustnosti věci před MTS

Jak je obecně známo, výkon jurisdikce MTS nad zločiny podle mezinárodního práva vyjmenovanými v čl. 5 Římského statutu lze aktivovat jedním ze tří mechanismů, a to oznámením podaným smluvní stranou (tzv. referral), oznámením Radou bezpečnosti v souladu s kapitolou VII Charty OSN či zahájením vyšetřování proprio motu samotným žalobcem se svolením přípravného senátu.

Zatímco podnětem k zahájení vyšetřování je vymezena tzv. situace, neboli časové a územní limity pro vedení trestního řízení,⁴  existence jurisdikce MTS nepředjímá, že vyšetřování či stíhání jednotlivého případu zahrnujícího konkrétní incident přičitatelný ztotožněnému pachateli je ve smyslu čl. 17 odst. 1 Římského statutu též přípustné.

Princip komplementarity obecně neumožňuje, aby MTS vedl trestní řízení, pokud příslušný stát, který je k vyšetřování či stíhání oprávněn, činí v trestní věci aktivní procesní kroky, na jejichž základě bude provedeno nezávislé a nestranné prošetření podezření a potrestání případných pachatelů. Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že uvedené zásady se mohou dotčené státy domáhat po celou dobu řízení zcela bez omezení, je třeba v tomto kontextu přísně rozlišit námitku nepřípustnosti věci
v režimu čl. 18 odst. 2 a čl. 19 odst. 2 písm. b) Římského statutu. Podle prvního ze jmenovaných ustanovení je stát oprávněn požádat žalobce o odložení vyšetřování případu, v němž sám již činí vůči svým občanům či jiným osobám spadajícím do jurisdikce MTS potřebné procesní úkony v souvislosti s trestnou činností, která zakládá skutkovou podstatu některého ze zločinů uvedených v čl. 5 Římského statutu.

Tato žádost musí být podána do jednoho měsíce od okamžiku, kdy příslušný stát obdrží sdělení žalobce o zahájení vyšetřování. Neučiní-li tak, je přípustnost věci presumována, a to až do doby, kdy o této otázce rozhodne na žádost žalobce či k námitce osoby, proti níž byl vydán zatýkací rozkaz nebo která byla předvolána, případně též dotčeného státu sám MTS ve složení přípravného či projednacího senátu.

I námitka na základě čl. 19 odst. 2 Římského statutu podléhá omezením. Stát či osoby vyjmenované v tomto ustanovení smí přípustnost věci napadnout pouze jednou nejpozději při zahájení hlavního líčení. Postupuje-li tak stát, je žalobce povinen vyšetřování do doby rozhodnutí MTS pozastavit. Ačkoli se proces přezkumu přípustnosti věci liší v závislosti na fázi trestního řízení, v rozhodovací praxi Soudu se lze setkat s případy, kdy se vybrané státy pokusily tyto rozdíly překlenout.

Neúspěšná námitka Izraele

Obdobnou snahu vyvinul na konci srpna 2024 rovněž Izrael, který se v návaznosti na zahájení vyšetřování situace v Palestině, notifikované smluvním stranám a nesmluvním státům dne 9. března 2021, domáhal, aby se MTS neujímal vedení trestního řízení a odložil další procesní kroky ve věci.⁵ Žalobce izraelskému návrhu nevyhověl s odkazem na jeho opožděnost, neboť žádost byla vznesena až v květnu 2024, tedy s odstupem více než tří let od uplynutí smluvní měsíční lhůty.⁶

Izrael se proto obrátil na přípravný senát s požadavkem, aby prohlásil původní notifikaci podle čl. 18 odst. 1 Římského statutu za vadnou a uložil žalobci povinnost vydat nové sdělení, které by aktualizovalo parametry běžícího vyšetřování tak, aby odpovídaly doplňujícím oznámením o situaci podaným sedmi smluvními stranami od října 2023.⁷ Přípravný senát se ztotožnil s žalobcem, že námitka Izraele podaná v režimu či. 18 odst. 2 Římského statutu je nedůvodná, neboť byla vznesena se zpožděním tří let od rozeslání původní notifikace žalobce o zahájení vyšetřování.⁸

Ačkoli izraelská vláda doručila žalobci již v dubnu 2021 vyjádření, v němž přislíbila, že v rámci svého právního systému povede vyšetřování a stíhání veškerých zločinů a jejich pachatelů, přípravný senát s odkazem na svou dosavadní rozhodovací praxi uzavřel,⁹ že takové vyjádření je příliš vágní a obecné, aby splnilo podmínky pro odklad vyšetřování ve smyslu čl. 18 odst. 2 Římského statutu.¹⁰ Co se týká navazujícího návrhu Izraele na prohlášení notifikace žalobce za vadnou, členové přípravného senátu uvedli, že sdělení žalobce z března 2021 obsahovalo veškeré záležitosti vyžadované v čl. 18 odst.1 Římského statutu.  

Ve svém textu vymezovalo nejen okruh zločinů a možných pachatelů, ale též temporální a teritoriální rámec vyšetřování. Zaslání nové notifikace poté nebylo shledáno nezbytným ani v situaci, kdy jsou podněty k zahájení vyšetřování průběžně doplňovány a jeho rozsah se co do zkoumaných incidentů a zločinů postupně rozšiřuje.¹¹

Vývoj trestního řízení do budoucna

Přestože byla námitka nepřípustnosti věcí souvisejících s aktuálně probíhajícím ozbrojeným konfliktem mezi Izraelem a Palestinou zamítnuta, nejedná se prozatím o rozhodnutí konečné. Jak potvrdil i přípravný senát, izraelská vláda má stále možnost vznést tytéž výhrady až do zahájení hlavního líčení v režimu čl. 19 odst. 2 písm. b) Římského statutu.¹² 

Stejně jako v případě již zamítnuté námitky nedostatku pravomoci MTS¹³ lze i zde očekávat, že Izrael tohoto procesního nástroje využije. Přípravný, resp. projednací senát se za takových okolností bude nepochybně zabývat již samotným meritem věci a podrobí izraelská tvrzení o jeho ochotě vést vyšetřování a stíhání pachatelů zločinů spadajících do čl. 5 Římského statutu podrobnému přezkumu.

Zůstanou-li izraelské orgány však i nadále pasivní jako doposud, lze jen stěží očekávat, že by se MTS vedení trestního řízení vzdal. Bude poté pouze na smluvních stranách Římského statutu, zda budou toto rozhodnutí respektovat či se připojí k názorovému proudu, že dodržování mezinárodněprávních smluvních závazků je na místě toliko tehdy, kdy se to příslušnému státu oportunisticky hodí.

Autorka článku:   Nikola Kurková Klímová 

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

¹ ICC. Situation in the State of Palestine: ICC Pre-Trial Chamber I rejects the State of Israel’s challenges to jurisdiction and issues warrants of arrest for Benjamin Netanyahu and Yoav Gallant, 21. 11. 2024, dostupné na: https://www.icc-cpi.int/news/situation-state-palestine-icc-pre-trial-chamber-i-rejects-state-israels-challenges.
² Gwyn Jones, M. Fact check: Where do EU countries stand on ICC’s arrest warrant for Netanyahu?. EuroNews, 3. 12. 2024, dostupné
na: https://shorturl.at/hp7PI.
³ ČTK. Zákonodárci kritizují Mezinárodní trestní soud. Vadí jim postup v případu Izraele. Česká justice, 20. 12. 2024, dostupné na: https://shorturl.at/uJtRU.
⁴ Rastan, R. What is a ‘case’ for the purpose of the Rome Statute? Criminal Law Forum (Springer, 2008), s. 435.
⁵ ICC, Pre-Trial Chamber I. Sutiation in the State of Palestine, Decision on Israel’s request for an order to the Prosecution to give an Article 18(1) notice, 21. 11. 2024, ICC-01/18, odst. 10.
⁶ Ibid.
⁷ Ibid., odst. 5.
⁸ Ibid., odst. 13-14.
⁹ ICC, Appeals Chamber. Situation in the Bolivarian Republic of Venezuela I, Judgment on the appeal of the Bolivarian Republic of Venezuela against Pre-Trial Chamber I’s “Decision authorising the resumption of the investigation pursuant to article 18(2) of the Statute”, 1. 3. 2024, ICC-02/18-89, odst. 12, 64-78; ICC, Appeals Chamber. Situation in the Republic of the Philippines, Judgment on the appeal of the Republic of the Philippines against Pre-Trial Chamber I’s “Authorisation pursuant to article 18(2) of the Statute to resume the investigation”, 18. 7. 2023, ICC-01/21-77, odst. 76.
¹⁰ ICC, Pre-Trial Chamber I. Situation in the State of Palestine, Decision on Israel’s request for an order to the Prosecution to give an Article 18(1) notice, 21. 11. 2024, ICC-01/18, odst. 11.
¹¹ Ibid., odst. 15.
¹² Ibid., odst. 16.
¹³ ICC, Pre-Trial Chamber I. Situation in the State of Palestine, Decision on Israel’s challenge to the jurisdiction of the Court pursuant to article 19(2) of the Rome Statute, 21. 11. 2024, ICC-01/18.