12.05.2016 17:21

Ústavní soud k právu na soudní přezkum rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany

Ústavní soud v nedávné době rozhodl1 o ústavní stížnosti cizince proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, rozsudku Krajského soudu v Praze a rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci mezinárodní ochrany.

Správní soudy ve svých rozhodnutích řešily otázku vztahu § 75 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.),2  podle kterého soud při svém rozhodování vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, podle nějž členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek v řízení o mezinárodní ochraně obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.

Správní soudy dospěly v uvedené věci k závěru, že i za přímé aplikace čl. 46 odst. 3 citované směrnice ve vztahu k možnosti uplatňovat nové skutečnosti platí, že lze vznášet pouze takové, které žadatel o udělení mezinárodní ochrany nemohl uvést již v řízení před Ministerstvem vnitra bez vlastního zavinění.

Nepřihlédly přitom ke skutečnostem, které stěžovatel uvedl až v řízení před krajským soudem. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručených práv na život, na ochranu před mučením a jiným špatným zacházením, práva na azyl a práva na soudní ochranu a odkázal přitom na čl. 6, čl. 7 odst. 1, čl. 36 a čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”).

Ústavní soud se nejprve zabýval obecně obsahem čl. 43 Listiny, který vyložil rovněž ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny. Poukázal na dosavadní vývoj interpretace čl. 43 Listiny Ústavním soudem a shrnul závěry své judikatury k tomuto ustanovení. Zohlednil přitom rovněž judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora EU k právu na účinný prostředek ochrany v obdobných věcech.

V obecné rovině dospěl Ústavní soud k závěru, že z čl. 43 Listiny „plynou určité procesní závazky, kterých se může jednotlivec dovolávat i formou ústavní stížnosti”3  a že čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst.2 a čl. 43 Listiny „vyžadují, aby opravný prostředek proti zamítnutí žádosti o azyl byl účinný, což za určitých okolností vyžaduje připuštění předkládání nových azylových důvodů ve fázi řízení před správním soudem prvního stupně”.4

Podle Ústavního soudu nelze § 75 odst.1 s. ř. s. „vykládat způsobem, že v řízení o mezinárodní ochraně lze před soudem vznášet nové důvody výlučně, pouze pokud je žadatel o mezinárodní ochranu nemohl uvést již v řízení před správním orgánem bez vlastního zavinění”.5

Existuje totiž „řada dalších ospravedlnitelných důvodů, proč žadatel o azyl nesdělí všechny relevantní důvody pro udělení azylu již před ministerstvem jako orgánem prvního stupně [a] je nutno zohlednit povahu těchto nových skutečností a situaci konkrétního žadatele”.6

Ústavní soud následně rovněž příkladmo uvedl několik těchto „ospravedlnitelných důvodů”: „dotazování při osobním pohovoru se této skutečnosti netýkalo a konkrétní informaci nezjistilo; osobní pohovor nebyl proveden; žadatel nemusel pochopit relevanci některých skutečností pro žádost o mezinárodní ochranu; trauma, stud nebo jiné zábrany mohly zabránit úplnému ústnímu svědectví při osobním pohovoru (zejména v případě těch, kteří přežili mučení, sexuální násilí či pronásledování z důvodu sexuality); pohlaví tazatele nebo tlumočníka mohlo být pro žadatele zábranou”.7

Aplikujíce uvedené obecné principy na případ stěžovatele Ústavní soud8  poukázal na skutečnost, že v řízení před Ministerstvem vnitra stěžovatel absolvoval dva osobní pohovory, při nichž byl zastoupen advokátem, že se jednalo o řízení již o jeho třetí žádosti o mezinárodní ochranu na území EU, že nepochází z kulturně nijak zvlášť vzdálené země nebo že na území členských států EU žije s přestávkami již od roku 2003. 

Podle Ústavního soudu tak měl stěžovatel dostatečnou možnost již ve správním řízení uvést všechny relevantní okolnosti. Ústavní soud nepředpokládal, že by stěžovatel v průběhu správního řízení nevěděl, které skutečnosti jsou relevantní nebo že by jejich nesdělení bylo důsledkem šoku či zmatenosti stěžovatele. Podle Ústavního soudu byl stěžovatel s problematikou mezinárodní ochrany obeznámen mnohem podrobněji oproti „prvotním žadatelům” a ani důvody  stěžovatelem uváděné teprve v řízení před krajským soudem (ke kterým tedy nebylo v soudním řízení správním přihlédnuto) nepředstavovaly zvlášť citlivé oblasti.

Ústavní soud tak neshledal žádné důvody, které by mohly ospravedlnit skutečnost, že stěžovatel předmětné skutečnosti neuvedl již v řízením před Ministerstvem vnitra. Ústavní stížnost byla Ústavním soudem zamítnuta. Otázka obsahu ústavního práva azylu podle čl. 43 Listiny a jeho povahy vyvolává v teorii, ale i ve správní a soudní praxi kontinuální spor a tato otázka není řešena jednoznačně.9

Ústavní soud komentovaným nálezem zasadil další „střípek” do této pomyslné pestré mozaiky.10 

V komentovaném nálezu Ústavní soud rozvádí již dříve dovozené procesní závazky vyplývající z čl. 43 Listiny ve spojení s čl. 36 Listiny. Cizinec tvrdící, že je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, tak nemá pouze právo požádat o udělení azylu a právo vyčkat do doby pravomocného skončení řízení, včetně případného soudního přezkumu.11  

Ústavní soud zde klade důraz na to, že takový soudní přezkum musí být rovněž efektivní (účinný). Z toho mimo jiné vyplývá, že posouzení žalob ve věcech mezinárodní ochrany správními soudy musí být „důkladné a pečlivé” s tím, že „[ú]činnost takového prostředku a obecně efektivita práva na azyl v praxi si za určitých okolností vyžadují připuštění předkládání nových azylových důvodů ve fázi řízení před správním soudem prvního stupně“.12  

Komentovaný nález Ústavního soudu potvrzuje, že význam čl. 43 Listiny je postupně odhalován, avšak nebyl prozatím odkryt zcela.13  Ústavní soud v něm více „poodhalil” procesní stránku uvedeného ustanovení. Zjevně však není vyloučen další judikatorní vývoj stran interpretace čl. 43 Listiny.  To ostatně nepřímo naznačil sám Ústavní soud, když uvedl, že „nemusí v rámci této ústavní stížnosti rozhodnout, zda z čl. 43 Listiny vyplývá i hmotné subjektivní právo na udělení azylu”.14

 

Autor článku: David Kryska

________________________________________________________________________________________________________________

1 Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16, NALUS.

2 Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

3 Právní věta I. komentovaného nálezu, www.usoud.cz.

4 Právní věta II. komentovaného nálezu, www.usoud.cz.

5 Ibidem.

6 Ibidem.

7 Ibidem.

8 Srov. odst. 37 až 40 komentovaného nálezu.

9 Kryska, D. Právo azylu v Listině základních práv a svobod v historické perspektivě. K poctě docenta Vladimíra Mikule. Správní právo, 2015, č. 3, s. 129 – 130; Madleňáková, L. Mezinárodní ochrana. In: Sládeček, V., Pouperová, O. a kol. Správní právo. Zvláštní část (vybrané kapitoly). 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 106.

10 K názorům a přístupům teorie, soudní praxe a legislativy k čl. 43 Listiny srov. Kryska, D., Janků, L. Ústavní azyl v Listině základních práv a svobod jako zdroj konfliktu. In: Filo, M. (ed.) Právo na azyl a jeho aplikácia vo verejnej správe. Zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie. Kraków: Spolok Slovákov v Poľsku, 2015, s. 73 – 86.

11 Srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 37/13 ze dne 13. 8. 2013, odst. 20.

12 Odst. 30 komentovaného nálezu.

13 Kryska, D., Janků, L., op. cit., s. 84.

14 Odst. 27 komentovaného nálezu.

—————

Zpět


Kontakt



UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta,
Výzkumné centrum
pro lidská práva
nám. Curieových 7
116 40 Praha 1



Novinky

17. 9. 2018

Vyšel nový Bulletin UNCE 
(č. 2/2018)
.

On-line verze ke stažení zde

 


Video o Radě Evropy

Rada Evropy ve svém novém videu představuje svoji práci, spočívající v prosazování a ochraně lidských práv, demokracii
a právního státu.