14.11.2016 12:59

Zastupování před Evropským soudem pro lidská práva bez plné moci

V souladu s články 36, 45 a 47 Jednacího řádu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP”),1 pokud se osoba obrací na tuto instituci nikoliv osobně,
ale v zastoupení, musí udělit svému zástupci plnou moc. Toto neplatí, pokud je stěžovatelem dítě nebo osoba zbavena svéprávnosti. Zde stížnost může podepsat přímo zákonný zástupce.2

V Pokynech pro vyplnění formuláře na stížnost3  je stanoveno, že stěžovatelův zástupce, který není advokátem, může zplnomocnit k zastupování stěžovatele advokáta.4

Power of Attorney - zastupování před ESLP bez plné mociV tomto případě může plnou moc podepsat i zástupce stěžovatele, ale pouze pokud stěžovatel není schopen sám plnou moc udělit osobně. Dříve nebyla plná moc součástí formuláře stížnosti a měla být vyplněna zvlášť.

Použitý obrázek je ze stránek https://lsalawcentre.wordpress.com/
Stávající formulář stížnosti k ESLP5  vyžaduje v bodech 33 a 35 (pro fyzické osoby) a v bodech 52 a 54 (pro právnické osoby) podpisy zmocnitele a zmocněnce, které osvědčují udělení a přijetí plné moci.

Zmocnitelem dle obecného pravidla je přímá oběť porušení EÚLP. Veškeré výše uvedené zdroje vypovídají o tom, že v případě zastoupení stěžovatele, musí být zástupci udělena plná moc. Tato plná moc musí být řádně podepsána stěžovatelem. V opačném případě ESLP shledá stížnost nepřijatelnou na základě článku 35 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP”), jak tomu bylo ve věci Post proti Nizozemsku.6 K podpisu plné moci v různých jazycích viz také rozsudek ve věci Aliev proti Gruzii.7

Plnou moc musí poskytnout dokonce i negramotný,8  i když v tomto případě je ESLP shovívavější, pokud jde o formu podpisu plné moci. Lze tedy uzavřít, že v případě zastupování před ESLP je doložení plné moci, odpovídající požadavkům Jednacího řádu, nezbytnou podmínkou pro projednání věci.

Nicméně každé pravidlo má svoje výjimky, které toto pravidlo potvrzují.

Nedávno se v praxi objevily případy, kdy ESLP se rozhodl věc projednat, a dokonce
i vydal rozsudek, kde konstatoval porušení EÚLP, bez zmocnění zástupce stěžovatelem. Prvním takovým případem byla věc Centre of Legal Resources on behalf of Valentin Câmpeanu proti Rumunsku.9 V roce 2014 ve svém rozsudku Velký senát ESLP shledal přijatelnou stížnost nevládní organizace Centre of Legal Resources (Středisko zákonných zdrojů – dále „CLR”), zastupující zesnulého sirotka, pana Valentina Câmpeanu. Pan Câmpeanu zemřel v roce 2004
v neuropsychiatrické nemocnici údajně z důvodu zastavení srdce.

Lékařská komise Střediska zákonných zdrojů, která se dostavila do nemocnice několik hodin před jeho smrtí, konstatovala, že pan Câmpeanu v té době nemohl jíst nebo jít na toaletu bez pomoci druhé osoby. Nemocniční personál mu však odmítl pomáhat, protože byl HIV pozitivní. Kromě toho podle údajů vyšetření z roku 1990 měl pan Câmpeanu nedostatek intelektu; jeho IQ činilo 30.

Valentin Câmpeanu během svého života nikdy neudělil CLR plnou moc pro zastupování před ESLP a nikdy nežádal o postoupení své stížnosti k této soudní instituci. Protože zmíněná NGO nebyla přímo obětí porušení EÚLP, byla by taková stížnost při uplatnění obvyklého postupu ESLP zamítnuta. ESLP však v této věci přihlédl k zprávě Evropského výboru proti mučení (CPT) z roku 2004, kde bylo zmíněno, že v Rumunsku v tomto období v psychiatrických léčebnách za podezřelých okolností zemřelo přibližně 100 pacientů.

Prohlásil, že vzhledem k výjimečným okolnostem tohoto případu a s ohledem na závažnou povahu obvinění (CLR namítalo před ESLP porušení článku 2 EÚLP
– právo na život), CLR je oprávněno podat tuto stížnost. V opačném případě by to umožnilo Rumunsku uniknout odpovědnosti za porušení EÚLP.

I když byl tento rozsudek ESLP považován za zvláštní výjimku, nebyl nakonec jediný. V dalším obdobném případě, který se týkal práv duševně nemocného vězně, který také zemřel bez udělení plné moci nevládní organizaci, přiznal ESLP opět na základě zprávy CPT locus standi NGO a konstatoval, že Rumunsko porušilo článek 2 EÚLP.

Jde o případ Association for the Defence of Human Rights in Romania – Helsinki Committee on behalf of Ionel Garcea proti Rumunsku10  z roku 2015. Před několika měsíci se v databázi HUDOC objevilo rozhodnutí ve věci, týkající se opět zastoupení duševně nemocných osob, tentokrát dokonce dětí, které zemřely v dětských domovech za nejasných okolností.

Jde o věc Bulgarian Helsinki Committee proti Bulharsku.11  V tomto rozhodnutí se jedná o osud dvou mentálně postižených holčiček, Anety Yordanové a Nikoliny Kutsarové. Nevládní organizace Bulharský helsinský výbor monitorovala na vnitrostátní úrovni vyšetřování úmrtí těchto dětí a podávala ve věci žaloby různého druhu a opravné prostředky. 

Po neúspěchu v Bulharsku se obrátila se stížností k ESLP. Na rozdíl od předchozích dvou případů zamítl ESLP stížnost NGO jako nepřípustnou ratione personae na základě článku 35 EÚLP. Hlavním důvodem zamítnutí stížnosti bylo to, že zmíněná NGO nebyla v kontaktu se zesnulými před jejich smrtí a nikdy nebyla národními orgány uznána za stranu řízení.

Lze vymezit čtyři prvky, které bral ESLP v potaz při rozhodování o přiznání výjimečných okolností případů, připouštějících přijatelnost stížnosti, která je formálně v rozporu s článkem 35 EÚLP.

Popíšeme je na příkladu rozsudku ve věci Centre of Legal Resources on behalf of Valentin Câmpeanu proti Rumunsku:

  1. I když pan Câmpeanu nebyl zbaven svéprávnosti, skutkové okolnosti případu prokazují, že neměl fakticky možnost sám předložit stížnost ESLP;
  2. Během řízení na vnitrostátní úrovni nebyla procesní způsobilost CLR nikdy zpochybněna;
  3. Valentin Câmpeanu byl sirotek a neměl přiděleného zákonného zástupce;
  4. Námitky, týkající se porušení článku 2 EÚLP, nemohl evidentně podat poté, co zemřel.12

Pokud jde o věc Bulgarian Helsinki Committee proti Bulharsku, zde ESLP zdůraznil, že stěžovatelská NGO nebyla v kontaktu s duševně nemocnými opuštěnými dětmi během jejich života a vnitrostátní orgány zpochybňovaly právo této nevládní organizace účastnit se jednání na národní úrovni.

Proto nebyla tato věc srovnatelná s případem Câmpeanu a stížnost byla prohlášena za nepřijatelnou. Toto rozhodnutí ESLP bylo podrobeno kritice,13  a to zejména
s ohledem na odlišný přistup k procesnímu postavení subjektů v jednotlivých právních řádech členských států Rady Evropy.

Rozdíl však můžeme spatřovat také v tom, že u dvou zmíněných stížností, podaných proti Rumunsku, mohla hrát velkou úlohu zejména zpráva CPT o častých případech smrti v psychiatrických nemocnicích kvůli absenci náležité lékařské péče. Možná by ESLP měl být benevolentnější při aplikaci svých kritérií přijatelnosti stížností ve vztahu k duševně nemocným osobám.14

Nelze však očekávat, že obecně připustí možnost podání stížnosti právním zástupcem bez udělení souhlasu ze strany oběti porušení Evropské úmluvy 
o lidských právech.

Autorka článku: Alla Tymofeyeva

________________________________________________________________________________________________________________

1 Jednací řád ESLP ze dne 19. září 2016. Rules of Court. URL: https://www.echr.coe.int/Documents/Rules_Court_ENG.pdf.

2 Pro účely tohoto článku nebudeme provádět rozlišení mezi zákonným zástupcem a opatrovníkem ve smyslu zákona
č. 89/2102 Sb., občanského zákoníku.

3 Pokyny pro vyplnění formuláře na stížnost. URL: https://www.echr.coe.int/Documents/Application_Notes_CES.pdf.

4 Pokyny pro vyplnění formuláře na stížnost, s. 5: „Hodlá-li stěžovatelův zástupce, který není advokátem, zplnomocnit
k zastupování stěžovatele advokáta, a není-li stěžovatel schopen se podepsat, musí plnou moc jménem stěžovatele podepsat jeho zástupce”.

5 Formulář na stížnost CZE – 2016/1. URL: https://www.echr.coe.int/Pages/home.aspx p=applicants/forms/ces&c=#n14525302412866418000011_pointer.

6 Post v. the Netherlands, no.  21727/08, decision 20 January 2009.

7 Aliev v. Georgia, no. 522/04, §§ 44-50, 13 January 2009.

8 Velikova v. Bulgaria, no. 41488/98, §§ 45-52, ECHR 2000-VI.

9  Centre for Legal Resources on behalf of Valentin Câmpeanu v. Romania [GC], no. 47848/08, ECHR 2014.

10 Association for the Defence of Human Rights in Romania – Helsinki Committee on behalf of Ionel Garcea v. Romania, no. 2959/11, 24 March 2015.

11 Comite Helsinki Bulgare c. Bulgarie (déc.), nos. 35653/12 et 66172/12, decision 28 June 2016.

12 VYLDER, Helena. The saga continues … Legal standing for NGOs when de facto representing mentally disabled dying in institutions.
URL: https://strasbourgobservers.com/2016/08/29/the-saga-continues-legal-standing-for-ngos-when-de-facto-representing-mentally-disabled-dying-in-institutions/.

13 Ibid.

14 COJOCARIU, Constantin. Handicapping Rules: The Overly Restrictive Application of Admissibility Criteria by the European Court of Human Rights to Complaints Concerning Disabled People. The Conveyancer and Property Lawyer, Issue 6, 2011.
Available also on URL:
https://www.interights.org/userfiles/Cojocariu_Offprint_SM_Handicapping_Rules.pdf.

—————

Zpět


Kontakt



UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta,
Výzkumné centrum
pro lidská práva
nám. Curieových 7
116 40 Praha 1



Novinky

17. 9. 2018

Vyšel nový Bulletin UNCE 
(č. 2/2018)
.

On-line verze ke stažení zde

 


Video o Radě Evropy

Rada Evropy ve svém novém videu představuje svoji práci, spočívající v prosazování a ochraně lidských práv, demokracii
a právního státu.